Desátého října jsme měli příležitost cvičit pod výjmečným mistrem z prefektury Kumamoto Nakagawa Kindži sensei (Musó šinden rjú- Eišin rjú, Toyama rjú 6.dan atd.). Pořadatelem byla Společnost bušidó, spolupracující s Českou společností japonského meče Czech Tóken Kai. Po organizační stránce odvedl velké množství práce Tomáš Ballada, který již měl možnost cvičit s mistrem v Kumamotu. Spolu se senseiem dorazili ještě dva senseiové z Británie, kteří ovšem netrénovali, jen vypomáhali a sledovali průběh tréningu. Jeden z nich, Ian Chapman z Kokoro dódžo, je i sběratel a znalec japonských mečů a notně jsme si na toto téma radostně popovídali. Z význačných osobností české budó scény zavítal Pavel Bolf, sice necvičící, ale přesto se později nechal Nakagawou přemluvit k tamešigiri a makiwaru rozsekal s lehkostí a elegancí vpravdě záviděníhodnou. Ostatně Nakagawa sesei si u Pavla nechal vykovat meč a je s ním velice spokojen. Tréning započal po 14. hodině nově zrekonstruované tělosvičny ZŠ Radlická, kam se počaly shromažďovat cvičící, meče i makiwary, jejichž osud byl již nezvratně zpečetěn. Někteří měli možnost popatřit na senseiovo umění již den předtím, na Japonském dni, kdy diváky okouzlilo šihógiri (rozsekání makiwar na čtyřech stranách)a nittó tamešigiri (test seku s mečem - katanou i wakizaši - v každé ruce). Polovina ze cvičenců již měla předchozí zkušenosti se cvičení s mečem, polovina byla začátečníky. Tlumočení jsem se ujal já, původně zamýšlející pro zánět ramene necvičit, poté mi to stejně nakonec nedalo. Po počátečním pozdravu (šinza ni rei) se každý chopil svého bokutó a počalo se s tréningem technik (makkó, kesa, dó giri ...) a jejich kombinacemi. Po chvíli sensei vyzval cvičence s předchozími zkušenostmi, aby odložili bokeny a chopili se šinkenů. Dle Nakagawy senseie tři měsíce cvičení s ostrým mečem odpovídá třem letům cvičení s iaitó, a proto v rámci své školy vyžaduje od samého počátku cvičení s reálnou čepelí, ženy a děti nevyjímaje. Přiznám se, že ačkoliv jsem sám zastánce šinkenu, zpočátku jsem se obával zranění u některých svých kolegů, obavy se díky jejich vyspělosti a zodpovědnosti ukázali být lichými. Cvičilo se převážně meči od Hanweie, jedním guntó od Mino Udžifusy z yasugi hagane, já musel po rozpučování svých mečů chvíli cvičit se svým Munecuguem o délce 83cm, což nebylo pro nácvik tasení nejpohodlnější, speciálně s levým ramenem na pokraji kolapsu, a rád jsem ho vyměnil za Hanwei standartní délky, jakmile se jen naskytla příležitost. Po drilování došlo na sekání, začátečníci si mohli vyzkoušet kesa kiri, pokročilejší pak cubame kaeši (kesa kiri - kiri age, případně s následným dó giri). Došlo i na šihó giri, někteří si mohli vyzkoušet rozetnutí čtyř makiwar napravo, nalevo, vepředu i vzadu od sekajícího. Znamenitě sekal především student Katori šintó rjú Jiři Kučera z Olomoucké dódžó, který dorazil s Pavlem Bolfem. Zajímavá byla i krátká přednáška o různých typech šihó giri a rituálním a očistném pozadí (harai) šihógiri.
Po úklidu jsme se všichni rozešli v dobrém rozmaru a s příslibem, že se opět setkáme při dalším semináři tamešigiri.
Dostalo se mi cti a radosti být jmenován zástupcem Nakagawa rjú šitó džucu 欧州武術交流斯道会 pro Českou republiku a budu rád, když se příští rok opětovně podaří zorganizovat obdobné setkání této krásné disciplíny. Někteří z nás pak v čas sakur neboli koncem března vyrazí do Kumamota trénovat v horském chrámu Džórakudži, založeném na sklonku éry Heian mezi lety 1140 - 50 obrostlém příhodnými bambusy madake, velmi vhodnými pro tréning tamešigiri. Bližší informace o Nakagawa senseiovi a jeho aktivitách na stránkách www.busido.cz, usilovně se pracuje na překladu senseiových stránek do češtiny.
30. březen 2018
Na konec března 2011 plánujeme seminář s mistrem Nakagawou v chrámu Džórakudži v Japonsku. Detaily ještě ladíme.